Že je praváků většina, není zas až tak docela pravda. Počet leváků totiž významně roste a souvisí to právě s množstvím dětí – leváků, kterým je dnes ponechána svobodná volba využívat levou ruku jako tu „šikovnější“. Dříve se lidé domnívali, že pokud je dítě levák, bude handicapované, a je třeba jej násilně přeškolit na praváka. Ještě v 80. letech minulého století se většina leváků skutečně přeškolovala, bylo to více než 40 procent malých dětí – leváků. Dnes je situace jiná. Počet přeškolovaných dětí – leváků klesá a odborníci odhadují, že za třicet let bude počet leváků a praváků zhruba padesát na padesát.
Levák, nebo pravák, není to jedno? Není!
Každý zaměstnanec, který je levák, se dostává na pracovišti do situací, kdy musí čelit buď nepříjemným, anebo přinejmenším komickým situacím. Přesto, že je počet leváků nezanedbatelný, stále se vyrábí poměrně malé množství nářadí a pracovních pomůcek pro leváky. S těmito potížemi se potýkají lidé v kancelářích, kdy musí používat např. nůžky pro praváky, řezačky papíru a plastů, nože, apod. Problémy mohou mít i lidé v technologických manuálních provozech při ovládání strojů a zařízení. Musí používat ruční nebo strojní kotoučové pily, úhlové brusky a další speciální nářadí, které vyvíjí praváci – a samozřejmě – pro praváky.
Legislativa zatím vztah zaměstnavatele a zaměstnance leváka neupravuje
Úskalí také spočívá v tom, že si většina leváků při hledání zaměstnání myslí, že zajistit vhodné pracovní prostředky pro leváky je pro zaměstnavatele povinností. To je omyl, zaměstnavatel zajistí zaměstnanci potřebné prostředky obecně, ale nikde není psáno, že jsou určeny pravákům nebo levákům. Přitom levák může být šikovný a zdatný zaměstnanec, žádný lempl, svou práci odvede mnohdy lépe, než ledabylý pravák, přesto jeho výkon nebude odpovídat tomu, co by dokázal předvést s vhodným nářadím.