Povaha dovolených se mění a co platilo ještě před dvaceti lety, je dnes již pouhou fikcí. Ještě v devadesátých letech byl týden volna běžně postačující pro odpočinek, relaxaci a regeneraci sil. Dnes však většina lidí zjišťuje, že je to málo. Je to dáno mnoha faktory, zejména hektickou dobou, zvýšeným tlakem na komunikaci a nutností brát s sebou na dovolenou mobilní telefon s přístupem k Internetu. Sledování e-mailů a vyřizování hovorů, případně zákaznických požadavků zkrátka přesahuje i termíny toužebně očekávaných dnů volna a zasahují do soukromí, ačkoli bychom si to zrovna nepřáli.
Sedm dní je málo, lidé prodlužují dovolenou o tři dny
Možná si vybavíte skladbu od skupiny Olympic, v níž Petr Janda jasně naznačil, že je osmý den v týdnu nutností. To se však psala polovina 80. let, co teprve dnes. Nestíháme a vozíme si na dovolenou práci s sebou. Když už ne fyzicky, tak rozhodně ve své mysli.
A tak se běžně stává, že první dva dny jsme ještě jednou nohou v zaměstnání, třetí a čtvrtý den se konečně na chvíli od starostí oprostíme a pátý den již začínáme pomýšlet na balení věcí a na návrat. Máme tedy jen zhruba dva dny čistého času na skutečné volno, a to je málo.
Cestování – čas strávený cestou zabere někdy spoustu hodin, v podstatě první a poslední den věnujeme cestování a ty se takříkajíc nepočítají. Jestliže prodloužíme volno, tím se prodlouží i počet dnů strávených v cílové destinaci. Zároveň je delší odstup mezi oběma cestovními fázemi, které většinou znamenají určitý stres.
Časová relativita – je pojem, který se v praxi řeší svérázně. Zhruba třetina lidí si uvědomí, že 10 dnů je dostatečně dlouhá doba na to vyrazit do vzdálenějších míst a obětovat více hodin na cestování. Převažují však ti, co raději zvolí bližší, např. tuzemskou rekreaci, aby byl pocit delšího volna ještě více umocněn. Málokdy se však stává, že by deset dnů trávili lidé na chalupě, přece jen se raději vydávají někam mimo domov.