Člověk není stroj, a proto tu není od toho, aby celý život jenom pracoval. Může se tak sice i dít, ale to pak není plnohodnotný život a dotyčnému to rozhodně neprospívá. Zatímco o dovolené načerpá každý člověk nových sil, a pak se mu zase lépe pracuje. I když je pravdou, že se my lidé obvykle po dovolené zpátky do práce netěšíme a nejraději bychom si ji natahovali a natahovali, až by se z ní staly třeba dva roky prázdnin. Což je snem kdekoho z nás, jenže kdyby se nám to vyplnilo, asi bychom časem zjistili, že to není ideální a že si musíme od takové přehnaně dlouhé dovolené vzít dovolenou. V podobě práce, samozřejmě.
Když si vezmeme dovolenou, měli bychom se postarat, abychom ji trávili tak, jak je nám to příjemné, a rozhodně jinak než pokračováním ve svém zaměstnání. Kdo by dělal o dovolené totéž, co v práci, neodpočine si a vlastně jako by ani žádnou dovoleno neměl, a kdo si vyčerpá dovolenou dejme tomu na léčení neduhů, aby si nemusel brát nemocenskou, sice změnu má, ale není o co stát.
O dovolené to chce prostě nasednout do auta, autobusu, vlaku nebo letadla, na loď či případně do jiného dopravního prostředku, a někam zmizet. Nejlépe tam, kde je příjemně a kde člověka nebude nikdo zatěžovat nějakými nepříjemnými povinnostmi. Chce to vyrazit třeba na chatu, do přírody, ale také do hotelu, penzionu a podobně, případně se dá po babišovsku využít i karavan, a tam se věnovat tomu, čemu se chceme věnovat, ale v každodenním životě nám na to obvykle nestačí čas. Čímž ale pochopitelně nemám na mysli, že by se třeba úředník měl věnovat nějaké fyzické práci natolik usilovně, že bude po dovolené zralý na invalidní důchod. I zde platí, že všeho s mírou.
Dovolená by nám prostě měla posloužit k tomu, aby nám po ní bylo líp po těle i na duchu. A doufejme, že teď už tomu tak zase bude. Že zase jako v posledních dvou letech nebudeme jenom sedět doma a trnout, jestli nás ti nahoře pustí aspoň do autobusu a do sousedního okresu.